Celoživotní biker a sportovec František Žilák. Od přírody nadaný a za řídítky kola mimořádně šikovný a technicky zručný biker, který vždy preferoval kořeny a kameny před hladkou šotolinou anebo asfaltem. Žije na Náchodsku a jako mladý jezdec de facto vyrostl na trailech a pěšinkách kolem trati jednoho z nejtěžších MTB maratonů u nás – Rallye Sudety. Lepší průprava pro to nezaleknout se žádného kamenitého sjezdu nebo strmé pasáže mezi pařezy a skalami vlastně ani není. Povoláním dřevorubec František by o svých zážitcích ze sedla kola mohl vyprávět hodiny anebo napsat knihu – těch závodů, maratonů, expedic i výletů s kamarády bylo za uplynulé roky skutečně aktivního ježdění nepočítaně. Dnes se s Frantou nebavíme ani tak o výsledcích jako spíše o životě s kolem, oblíbeném terénním ježdění, enduro závodění a také o elektrokolech. V týmu Rocky Mountain – Bikeaction.cz má totiž nově zkušenosti také s elektrokoly Rocky Mountain Powerplay.
Franto, na jakých kolech jsi v letošní sezoně jezdil?
Prioritou je pro mě enduro a na tuto disciplínu jsem měl Rocky Mountain Altitude 29. Během sezony jsem si vyzkoušel také elektrokolo od stejné
značky, ale s menšími zdvihy. Je to trailový Instinct Powerplay.
Podařily se ti nějaké výraznější úspěchy v závodech?
Něco se povedlo. Byl jsem těsně druhý na MČR, dále to bylo 7. místo na Enduro World Series. Jedná se o kategorii Masters. Pak jsem byl celkový
vítěz v sérii tří závodů v jízdě na oči pod názvem Blinduro KING. A také jsem vyhrál nějaké závody v již zmiňované kategorii v domácím seriálu Enduroserie.
Přibliž nám svoje závodní stroje pro enduro i závody na elektrokolech.
Klasické enduro mám Rocky Mountain Altitude 70 se zdvihy 170 a 160 mm. Elektro jsem měl zatím jen půjčené, a sice Rocky Mountain Instinct Powerplay, což je trailové kolo s vidlicí 150 mm a zadním tlumičem 140 mm.
Kdy ses poprvé posadil na elektrokolo a jak jsi jízdu vnímal?
První zkušenost jsem udělal ještě v době, kdy jsem závodil za značku Rock Machine. Moc se mi to líbilo jako volnočasová aktivita, když se nechceš
úplně dřít a toužíš jen tak si blbnout na trailech a v lese.
Jsi přírodní jezdec, akceptuješ námahu a trápení v sedle klasického kola. Nepatřil jsi zpočátku spíš k odpůrcům kol s elektrickým pohonem
a nepochyboval jsi o nich?
Ano, takový pohled a názor jsem na to měl, to je pravda. Ale teď už se to někam posunulo a dává to smysl. E-biky na traily a enduro jsou samostatnou kategorií strojů, které mají špičkovou výbavu, brzdy a veškeré osazení koncipované do těžkého terénu – a to se mi
líbí. Ty stroje se na těžké tratě prostě dobře hodí a jízda na nich je zážitek. Bavím se hlavně o světové e-bikové sérii a podobných akcích. Další věc je, že roky přibývají a síly ubývají, tak si říkám: proč ne…
Co přesně tě na e-biku baví, co ti vyhovuje a v čem je pro tebe zajímavý?
Nejdřív mě nebavilo vyjet snadno a zadarmo na kopec a pustit to dolů po normálním trailu. Ale teď už si
s e-bikem hraju. Hledám si náročné a jen těžko vyjetelné pasáže, piluju techniku jízdy a zakomponuju to do celého tréninku. Zjistil jsem, že i když mám málo času, na elektrokole udělám plnohodnotný trénink a trail sjedu víckrát než na klasickém kole.
Jezdí někdo z rodiny anebo tvého okolí na elektrokole jen tak pro radost?
Dá se říct, že v rodině už elektrokolo mají všichni – kromě dětí samozřejmě.
Takže děti ne, ale celá rodina na e-biku ano?
Dětem bych to zakázal! Ale samozřejmě je super, že díky elektrokolu se žena nebo kolikrát i muž přiblíží tempem tomu druhému nebo skupince a zažijí spolu plnohodnotnou vyjížďku či krásný výlet. S e-biky pro děti jsem skeptický – to raději pojedeme všichni pomalu a uděláme menší okruh na normálních kolech.
Když zalovíš v paměti a vybavíš si svoje minulá kola do terénu, jak z toho vychází Rocky Mountain? V čem ti vyhovuje?
Na enduru mám zkušenosti s předchozí značkou Rock Machine a teď až s koly Rocky Mountain. Samozřejmě Rocky je někde jinde. Kolo je lehké
a má parádní geometrii, kanadský výrobce tohle umí.
Dokážeš popsat rozdíly mezi oběma stroji?
Klasické enduro Altitude je lehčí a tím pádem lépe ovladatelné. Má větší zdvihy na enduro tratě. Elektrika Instinct je více trailová, perfektně sedí a je to spíš takový tank, ale když se s ním naučíš, je to také zábava.
Máš nějaký specifický doplněk, komponent anebo vlastní vychytávku, kterou vozíš na klasickém kole a elektrokole?
Jediné, co vozím, je nesmrtelný Shimano 11speed a nezničitelná kola od Karla Stárka a jeho značky Kastarwheels.
Jsi příznivcem elektrického řazení a vozíš bezdušový systém?
Bezdušový systém ano, ale elektrické řazení budu mít teprve v nové sezoně. Čekal jsem, až bude mít více jezdců zkušenosti a pořádně se to ověří. Mám rád věci, které fungují, ale není nutné je pořád dokola servisovat.
Jak hodnotíš tratě závodů pro elektrokola a kde podle tebe mají rezervy? Umíš si představit, že by se tratě stavěly ještě těžší a náročnější pro větší využití potenciálu elektrokol?
Formát závodů, který se momentálně jezdí ve světě, už má takříkajíc koule. Technické výjezdy, které tam jsou – to je přesně to, jak mají být tratě stavěné. Samozřejmě k tomu nesmějí chybět i nějaké měřené úseky neboli rychlostní zkoušky z kopce. Kolikrát je to dost vyšponované s časem na přejezdech mezi erzetami, každý to ždímá na maximum – jak kolo, tak sebe.
Měla by tato disciplína mít své specialisty, anebo mohou uspět i univerzální závodníci z klasického MTB?
Všechno k tomu pomalu směřuje, jezdci se začínají specializovat a je to rozdílné závodění. Momentálně je to také hodně marketing a soupeření mezi továrními týmy, kdo má jaký motor a komponenty. Co tak sleduji, je momentálně v čele Bosch. Hlavně na World Enduro
Series to je vidět. Kluci, kteří nezajedou na klasickém enduru, jsou najednou v desítce na e-biku a víc jim to sedne.
Jak by měl v příštím roce vypadat tvůj závodní kalendář v klasickém enduru a na elektrokolech?
Na klasickém enduru pojedu hlavně závody na oči, tedy bez možnosti projetí trasy předem, a to jak u nás, tak v Polsku. Pak možná něco z české Enduroserie. Na elektrokole bych chtěl jet spíš něco v zahraničí, tam to už je o něčem jiném. Těžší tratě a formát, jak by měl být.
Při závodech už jsi toho zažil hodně – jak se změnila atmosféra, když zavzpomínáš na začátky MTB u nás?
Všechno je to vývoj. Jezdil jsem všechny možné závody od začátku, kdy vznikly. Klasické cross-country, maratony, terénní triatlon, enduro. Vždycky jsem se držel v úzké špičce díky dobré připravenosti. Postupně se scéna začala profesionalizovat. Kluci, kteří dříve dojížděli za mnou, se přípravě začali věnovat naplno – a karty se obrátily. Já jsem trénoval vždycky jenom po práci a bylo to těžší. Zatímco když něco děláš
na 100 % a jsi závodník s odpovídajícími podmínkami, přináší to své ovoce. Já jsem do profi smlouvy nikdy nešel, nechtěl jsem riskovat a raději jsem si udržoval fi nanční jistotu a u sportu pořád pracoval. Navíc mě práce bavila.
Vždy jsi vynikal všestranností a dobrou fyzičkou. Jaké je tvoje tajemství úspěchu vedoucí ke zdatnosti a trvalému zdraví i při zařazení mnoha závodů?
Možná jsme ještě taková ta stará a zdravá generace, nebo ne? Dokázali jsme při tréninku plivat krev a pořádně se zmáčknout. Dnes? Přijde mi, že někteří kluci pořád čumí na budíky a fotí se na Instagram, místo aby pořádně trénovali. Ale zase musím říct, že se posunuly dál tréninkové metody, kompenzační cvičení a zpevňování těla a veškerá další péče, což momentálně taky dělám.
Je fyzická práce venku v lese a s motorovou pilou návodem ke zdraví a dlouhověkosti?
Nevím, jestli k dlouhověkosti, ale určitě k síle a dobré kondici! Vždyť už dělám v lese přes 20 let a pořád dokážu mladé borce porazit alespoň v technice a jízdě na oči! Takže minimálně zrak mám v pořádku… (smích)
Může k pohodě a psychickému odpočinku přispět i elektrokolo?
Je to určitě parádní trénink, když je méně času. Ale na e-biku se dokážu vyřídit stejně jako na normálním kole, takže to pro mě moc velká relaxace není! Kolikrát přijedu unavenější než z klasického endura. Je to vždy o tom, jakou člověk zvolí přípomoc a jak náročný terén si vybírá.
Prozradíš svoje nejmilejší traily a stezky, kam jezdíš trénovat anebo si jen tak zablbnout?
Samozřejmě mám rád Trutnov Trails, ale nejblíž jsou mi terény, kde žiju. Když řeknu Broumovsko a Adršpašsko-teplické skály nebo legendární Rallye Sudety, tak to mluví za vše, ne? Všude se dají najít pěkné trasy a užívám si to doma i v zahraničí. Taková srdcovka je pro mě momentálně italské Finale Ligure, kde je teplo, moře a terény pro enduro, e-bike, klasické MTB, gravel nebo silniční cyklistiku.
Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů.
www.electricbikeaction.cz